Setkání veteránů KOOBS v Prášilech na Šumavě

27.11.2019

· Setkání veteránů KOOBS v Prášilech

Ve dnech 12.-14. 11. 2019 pozval výbor Odborové organizace bezpečnostních sborů při Městském ředitelství PČR Plzeň všechny své veterány k přátelskému setkání. Pro sraz bývalých kolegů-policistů jsme zvolili krásné prostředí šumavských Prášil. Chtěli jsme svým veteránům nabídnout pestrý program, spolu s reprezentativním ubytováním v penzionu Kovárna spol. Prášilský ráj. Výlet k Prášilskému jezeru, pobyt v relaxačním bazénu, návštěvy bizoního výběhu a skleněného oltáře v Dobré vodě snad tento záměr naplnil. I počasí tomuto, historicky prvně takto zorganizovanému, srazu veteránů KOOBS, nadmíru přálo. A když spolu s naším příjezdem napadl na Šumavě poprvé i větší sníh, pobyt účastníků se přímo pohádkově obohatil. K dalším "benefitům" pak určitě ještě patřil výborný jídelníček v proslulém hostinci U Michala, resp. stejně známé cukrárně Pampeliška.

Jen je škoda, že na setkání nedorazilo více kolegů-veteránů, pro něž bylo připraveno. Bohužel naše pozvání nevyužil ani žádný z členů "veteránských" organizací mimo KOOBS. Zde však bude spíše na vině nedostatečné předání pozvánky od vedení těchto svazů ke svým členům.

Náležitě poučení z tohoto 1. setkání nám pomůže připravit i příští sraz veteránů v r. 2020. Jaké v Prášilském ráji opravdu ty tři dny byly seznamuje, s humorem jemu vlastním, jeden z přímých účastníků Jirka Mandák, emeritní kriminalista a veterán KOOBS z Tachova :

Jaroslav Antoš-veterán, člen výboru OOBS

"Setkání veteránů Prášily 2019

Od 12-14. listopadu se uskutečnilo setkání policejních veteránů v šumavských Prášilech. Celá akce začala velmi disciplinovaně s předpokládanou účastí. Jenom já vesničan jsem přijel poslední, protože jsem musel přejet devatero kopců a několik řek. Těch řek nebylo zas tak moc, protože jednu říčku s podporou GPS jsem přejel třikrát. Po příjezdu do Prášil jsem zjistil, že plzeňská skupina zaujala výhodnou pozici v místní restauraci, která se později stala víc jak našim domovem. Tam neustále plápolal oheň v krbu, provoz začínal v osm ráno, po celý den do všudy přítomné tmy, která v podzimních měsících přichází brzo. Po lehkém občerstvení jsme provedli rekognoskaci terénu s cílem pokoření místních vrchů následujícího dne. Cestou zpět jsme zakotvili v cukrárně Pampeliška a dali si kávu. Zde jsme si ujasnili zámysl, což je základ v rozhodovacím procesu. Po vzájemném představení bylo jasné, že setkání má u všech přítomných společný jmenovatel, kterým je udělat něco pro své chatrné zdraví, obroušené službou u policie. Následovalo ubytování hotelového typu v místním zařízení. Vše bylo čisté a připravené k ubytování, pokoje vybavené kuchyňským koutem s ledničkou a noblesní koupelnou.

Ráno třináctého nás vzbudil rej sněhových pluhů, jež později přehlušil i tichý šepot pivního kompresoru již zmíněné hospody. Na bázi dobrovolnosti jsme vytvořili dvě skupiny a šli nevlídným sněhovým povrchem na Prášilské jezero. Já s Milanem Kučerou jsme pod vedením Pytláka Říhy, jenž nasadil ostré tempo a správný pochodový úhel, stoupali lesní cestou snad do nebe. Chvíli to vypadalo, že kruté tempo nepoleví až do okamžiku, kdy Pytlákův pochod přešel v parakotoul, zaviněný prý šlápnutím na jakýsi šumavský "bombírunk". Ochotně jsme Míru zvedli a plazili se zasněženou krajinou dál. Po cestě se mě hřál motor a proto jsem jeden svetr odložil Pytlákovi do batohu. Na jednom horizontu jsem vyhlásil občanskou neposlušnost a zahájil sestup, neboť moje síly jsou po mrtvici limitovány. Milan mě ochotně následoval a přijal můj názor, že zasněžená louka mezi lesy při troše fantazie skýtá dokonalou iluzi zamrzlého a zasněženého Prášilského jezera. Při sestupu nádherným lesem bylo na místě si stanovit reálný cíl, kterým byla již zmíněná hospoda provoněná houbovou omáčkou a kachními játry, zalitými v husím sádle.Tato sladká odměna nedala na sebe dlouho čekat, ale museli jsme s Milanem zdolat ještě jedno nevlídné stoupání mezi ploty vesničky a zaujmout místo u krbu. Jako zlatý bonbonek bylo večerní koupání v místním bazénu, s teplotou vody 31 stupňů. Ve finále jsme byli všichni hrdí na svůj celodenní sportovní výkon.

Dále jsme s Milanem zjistili, že mimo vodu se chodí velmi špatně, že je člověk těžkej a zemská přitažlivost neúprosná. Přesto, že nám s Milanem příroda nadělila postavy Vikingů a duše poetů. Po návratu na ubytovnu jsem si vysloužil zákaz manipulace s elektrickými zařízeními, jako je vypínač na chodbě, který po stisku vyhodil pojistky v celém domě a zastavil topení.Po té únavě však bylo bydlení potmě příjemné.

V závěru bych se chtěl omluvit, že jsem nezvolil formu stupidního služebního záznamu, ale snažil se poutavou formou popsat setkání velmi příjemných lidí se společným ozdravným cílem a přilákat další veterány k aktivní účasti nově vzniklé sociální skupině policejních veteránů. Z neznalosti věci jsem upustil od jmenování všech účastníků, neboť jak už to bývá hrdina bere vše.

Organizace akce byla velmi dobrá, ale za cenu obětování se jednotlivců.

Nabízí se otázka "Co zlepšit­?" - rozhodně účast.

PS: Přátelé přijďte na příští akci, určitě se stanou z emeritních policistů kamarádi, kteří zažijí zajímavé i veselé situace. Protože nás krom žen už čeká jen vrtání zubů a operace prostaty-žijme na plno!

Váš Bc. Jiří Mandák, Tachov"

Několik fotografií ze setkání v Prášilech